Látkové vložky

V historii používaly ženy k zachycování své krve nejrůznější kousky látky, vlnu, trávu, papyrus, mech, zvířecí kožešiny, mořskou houbu, dřevěná vlákna apod., které si buď k tělu přikládaly a přivazovaly různými hadičkami nebo pásy, nebo z nich vytvářely malé smotky a vkládaly je do pochvy. Již od středověku se s rozvojem textilních dílen a později manufaktur, se stala základním materiálem pro menstruační pomůcky látka.

Až do 19. století nenosily ženy v Evropě žádné spodní kalhotky. Na dny krvácení měly speciální „menstruační košile" s rozparky na bocích. Žena protáhla obě spodní části látky mezi nohama a svázala cípy. Okraje dlouhých sukní však vířily prach a umožňovaly i dalším nečistotám, aby se dostaly k pohlavním orgánům, a to v době menstruačního krvácení i mimo ni. Německý porodník Franz Crede považoval dosavadní způsob zadržování menstruační krve za hazard s ženiným zdravím a vynalezl první menstruační vložkou.

Na počátku 20. století se začaly objevovat účelnější a méně objemné menstruační pomůcky, ale stále trochu připomínaly mučící nástroje. Někdy se popruhy od těchto pomůcek nosily až přes ramena.

Od roku 1930 již měly ženy k dispozici textilní vložky s páskem na knoflík, které se po použití praly.
Ve třicátých letech se objevují také první komerční tampony.

V roce 1950 už byly kalhotky a vložky běžnou záležitostí, značně se však lišila jejich kvalita. Protože vložky snadno propustily krev, nosily se ve speciálních, igelitem vyplněných kalhotkách.

V 60. letech 20. století se začaly objevovat vložky na jedno použití, které již byly vybaveny neklouzavým gumovým pásem. Ten vložku uchytil ke spodnímu prádlu a bránil jejímu posunu při pohybu.

Od 90. let se vyrábí jednorázové produkty intimní hygieny z tzv. „pulpu" (na vlákna rozmělněný papír), plní se množstvím absorpčních gelů, vložky a tampony se převážně z estetických důvodů bělí chlorem a parfemují. K látce, která provázela menstruaci až do minulého století, kdy přišly na řadu nové materiály, se ale moderní ženy rády vrací, a to zejména z ekologických a zdravotních důvodů.

Látkové vložky jsou vyrobeny z bavlny nebo biobavlny a budou patrně nejvíce vyhovovat ženám, které se domnívají, že by menstruační krev měla volně odtékat. Po použití je lze přeprat v ruce nebo je skladovat v uzavřeném kyblíku s vodou a po cyklu je vyprat najednou v pračce.

Jejich tloušťka je nastavitelná dle potřeby a síly krvácení. Podobně jako u látkových plen můžete vrstvením dosáhnout optimální velikost pro Vaše potřeby.  Vyrábějí se vložky na noc či na den, vložky určené speciálně pro šestinedělí (rány se lépe hojí), slipové vložky, vložky s křidélky v mnoha barvách, tvarech i designech. Doporučený počet je 10 – 20 základních vložek a alespoň 15 vkládacích vložek.

Jejich pohodlí, měkkost, hebkost, prodyšnost i nastavitelnou savost si oblíbily nejen ženy po porodu. Jsou vítanou alternativou k jednorázovým intimním potřebám, zejm. „na doma“ a na noc. Pokud se chce jejich uživatelka spolehnout pouze na látkové vložky, a to kdekoliv, může použít elegantní diskrétní taštičky odlišené pro čisté a pro použité kousky.

V porovnání s běžnými menstruačními pomůckami mají látkové vložky hned několik výhod:

Látkové vložky se skládají ze základních vložek a vložek vkládacích. Každá žena si podle potřeby může do základní vložky dát např. jednu, dvě nebo žádnou vkládací vložku. U moderních typů látkových vložek je snadno připevníte ke kalhotkám zapnutím patentku na křidélkách.

Měňte látkové vložky tak často, jak jste byla zvyklá měnit běžné vložky nebo tampony. Po použití je lze přeprat v ruce s pomocí žlučového či jádrového mýdla, nebo je skladovat v uzavřeném kyblíku s vodou (vodu měňte každý den) a po cyklu je vyprat najednou v pračce (spolu s ostatním prádlem) při 40°C, resp. 60°C.

Při praní je praktické použít síťku, ve které budete mít i po vyprání všechny základní a vkládací vložky pohromadě, nikoliv rozkutálené po celé pračce. Po ukončení periody lze látkové vložky před závěrečným praním dezifikovat v čajovníkové lázni (3-5 kapek tea tree oleje smíchejte s cca 1,5 dcl vody), v octovém roztoku (1 lžička octa na 1,5 dcl vody) nebo v slabším roztoku peroxidu (1dcl peroxidu smíchaný s 1 dcl vody).